Aj, první sníh! Zem šat má sněhobílý / jak zimy nevěsta - však smutná, bledá… / sta stromů k nebi suché ruce zvedá / a prosí o pomoc, leč marně kvílí…
A jízda větrů po krajině pílí / a k sňatku tomu svědky - mrazy hledá, / a s nebes výšin mlha tmavošedá / jak závoj v lože svatební se chýlí…
Aj, první sníh! Vše jednotvárné kolem - / Ó zemi smutná, kam tvá prchla krása, / jež vábila nás lesem, luhem, polem?
Aj, první sníh! Jak duší to as víří, / když v tmavý vlas nám smutné stáří střásá / svým dechem první sněhobílé chmýří?
(Otokar Březina)